Průběh loňského roku byl poznamenán spoustou událostí méně či více významných, z nichž mnohé měly přímý dopad též na přípravy letošního sedmého ročníku našeho festivalu. Předně nemohu opomenout zmínit celosvětovou hospodářskou krizi, jež citelně zasáhla i ekonomiku naší republiky, a tím logicky ovlivnila mimo jiné ochotu firem a společností poskytovat sponzorské příspěvky na kulturně společenské akce nás nevyjímaje.
Taktéž můj a Kačenčin odchod z Kamamár, o.s. předznamenal pro zbývající tři členy sdružení větší míru osobního nasazení, což ovšem neznamená, že by festival samotný byl tímto jakkoli ochuzen na kvalitě, dramaturgii či zázemí pro všechny zúčastněné. Spíše naopak. Ačkoliv objem finančních prostředků určených pro tento ročník nedosáhl v porovnání s lety předchozími výše, jakou bychom si představovali, tak všechny standardy byly zachovány a k již tradičnímu hlavnímu hostu, jímž nebyl nikdo jiný nežli legenda českého bluegrassu – kapela COP, jsme přidali vystoupení Vojty „Kiďáka“ Tomáška, cimbálové muziky z Míkovic a posledním nadžánrovým zpestřením akce se stal původní bojový tanec brazilských otroků v podání malenovického souboru Capoeira Zlín Malenovice.
Jak jsem již zmínil, přípravy v průběhu předchozích dvanácti měsíců byly sice o něco náročnější, o to však intenzivnější a Kokr s Šišou a Židem odvedli veliký kus práce. A nejen oni. Samozřejmě též všichni ostatní „řadoví pořadatelé“ přímo o víkendu samotném. Tím spíš, že ten letošní s sebou přinesl krom spousty vynikající muziky také prudké změny počasí. Ale pěkně popořadě.
V pátek tak jako vždy jsem se společně s hrstkou kamarádů jal od ranních hodin chystat areál, zatímco jiní zase zabezpečovali přísun potravin, věcí z pivovaru, dřeva, vybavení kuchyně a dalších nezbytností, které bylo potřeba odněkud dovézt. Veškeré práce určené pro tento den zvládnuty byly na výbornou, v poklidu a pohodě veliké, a to i navzdory úmornému vedru, jež zavítalo do kotliny české po mnohatýdenních lijácích, záplavách, sesuvech a dalších doprovodných jevech. Se soumrakem se areálem rozezněly první tóny kytar, banjí, fléten, harmonik a začal tradiční páteční šrumec. A ne ledajaký! Vždyť celý sejšn táhla čtveřice těch nejpovolanějších – Švorcák, Hráč, Vráťa a Rolf, vydatně podporováni Špicou, Čírem, Kačenkou a tu a tam mojí a Židovou maličkostí. Jen pro pořádek, takový Vráťa k nám přicestoval vskutku excelentním způsobem – našestkráte stopem. Z Prahy ve 20:00 – u nás 01:45 – to je, myslím, krásný výkon! V průběhu noci se k muzikantům přidali též další kamarádi z ostravské „pivní sekce“, a tak jsme s Kokrem zavírali výčep někdy po čtvrté ranní. Veliké Umíííííí Švorcákovi za výdrž a povzpomínání takových věcí, co už léta mnohý z nás neslyšel a vlastně ani sám nezpíval. Dokonce i ta mračna otravných komárů si spořádaně posedala na římsu přístěnku a v duchu „pěkně vedle sebe – Eben, Eben, Eben“ poslouchala tu nádheru vlahé jarní noci…
…a tráva pod nohama nás zastudila ranní rosou, kvačule ze sádek přizvukovaly nám svými vokály a blednoucí Velký Vůz pak odvezl nás spát.
A přišla sobota. Slunce opět nemilosrdně pralo od božího rána a tak se nebylo co divit, že většina z postupně přicházejících návštěvníků se snažila vyhledat alespoň kousíček stínu a nevyužila přichystaných laviček v hledišti, by mohla býti co nejblíže tomu či kterému vystupujícímu. I přesto nutno říci, že poctivý potlesk ozýval se pokaždé a ze všech koutů areálu, takže naši muzikanti nehráli, jak se říká „do prázdna“.
Když už jsem tedy u té scény, produkce a věcí okolo, tak nejen publikum, ale též páni zvukaři (Jirka s Bohdanem) a kapely samotné se naprosto shodovali v názoru, že letošní výběr všech vystoupivších neměl prostě chybu. Jedna kapela lepší než druhá, písničkáře nevyjímaje. Zkrátka kvalita nejvyšší, naprosto bez nadsázky, prosím pěkně!
Jedinou chybou tohoto letošního muzikantského klání stal se příchod větrné smrště, která k nám vtrhla přesně v okamžiku ukončení soutěžní části, a ten, kdo u nás byl, ví, že vystoupení Copu zkrátka a dobře již nešlo uskutečnit. Každý z pořadatelů měl tou dobou plné ruce práce, povětšinou pomáhali s balením aparatury, stánků, kuchyně a jenom díky jejich duchapřítomnosti a profesionalitě nedošlo k žádným vážným škodám na majetku či na zdraví někoho z přítomných. Vše se navíc odehrávalo za naprosté tmy, neboť zkolabovala elektrická síť.
Z této nemilé (avšak očekávané) události však také vyplynula pozitiva jiná, a sice, že Copáci nám přijedou ještě letos či z kraje příštího roku odehrát koncert, a tím druhým je fakt, že přestože valná část převážně místních návštěvníků odebrala se hned po bouři do svých domovů, zbytek lidiček zůstal. A dobře udělali. Asi za necelé dvě hodiny naskočil proud, takže výčep se znova rozjel na plné obrátky a můžu říci, že jsme v něm měli co dělat opět do ranních hodin. Zavírali jsme až kolem půl páté, ale to již dávno plála hranice a mnozí z těch, co zůstali kol ní, vydrželi pařit, hrát a zpívat až do rána.
Myslím, že netřeba rozvádět více nedělní úklid, loučení a vlastně víkend jako takový. Ti, kdož tam byli, vědí, těm, kteří nikoliv – dobře Vám tak!
Pro úplnost zbývá už jen jediné, uvést výsledky soutěže, které se Ziggymu a Kačence podařilo naštěstí včas zachránit:
Písničkáři:
1. Hráč de El Pado
2. Josef Pinkas – „Horník“
3. Jan „Ombre“ Blahynka
Kapely:
1. K. a P.P.R.
2. Noaco, Nena Darmo ( se stejným počtem hlasů )
3. Dominika
Cena pořadatelů:
1. Dominika
2. kamarád Caja jakožto nejhodnější divák!
3. p. Bébar Bohumil (MO MRS Otrokovice) za dlouholetou přízeň
4. Jaroušek, Davídek, Alenka a Adélka – nová generace pořadatelů
Další vystupující:
Jirka Hurych, Martin Hejnák, H – Quartet, Jewelci, Viejos, Jane Country, Orbus (SK)
Hosté:
Cimbálová muzika z Míkovic, Capoeira Zlín Malenovice, Vojta „Kiďák“ Tomáško, COP (z důvodu nepřízně počasí se jejich koncert uskuteční v jiném termínu společně s vyhlášením výsledků soutěže – bude upřesněno)
Moderátoři:
Zbyněk „Ziggy“ Horváth, Kačenka
Ceny do soutěže vyrobil DDM Napajedla – pí. Šárka Janošková, další ceny věnovali fa. Tkáčová – Zástřizly (drátenická výroba) a Chráněná dílna Ergo (centrum služeb postiženým Zlín)
