Historie


r. 2013
23.6.2013 – OtrokoviC-majfest – X. ročník


„Hudba je lék a Porta nejlepší apatyka“
Už si nějak nevzpomínám, kdo že tu krásnou větu vypustil z úst (že by Houla?!), nicméně měl pravdu. Tedy alespoň v té první části. V průběhu posledních dvou desetiletí se přeci jen mnohé změnilo.
Především Porta již dávno není jedinou široko daleko vyhlášenou akcí svého druhu. Navíc hudebních těles prezentujících FTCB muziku rok od roku přibývá jak máku.
Naše malé sdružení se svého času rovněž zařadilo mezi početné skupinky „bláznů“, snažících se muziku dostat blíže lidem. Byť začátky byly poněkud hektické a plné obětí, na úkor volného času i rodin mnohých z nás, pak dnes, ohlédnu-li se za těmi deseti lety, mohu říci, že se nám povedlo odvést pořádný kus práce.
Tak kupříkladu, jen kapel, duet a písničkářů se u nás vystřídalo více než sto, a kromě letních festivalů jsme uskutečnili další tři zimní – neméně náročná hudební setkání a na několika dalších jsme se spolu pořadatelsky podíleli.
Lehká nadžánrovost se postupem času stala našemu festivalu vlastní, a to především díky skvělému publiku, které se sem pokaždé sjíždí z rozličných koutů naší země.

* * *

A jak to tedy letos nakonec dopadlo? Perfektně! Jako vždy. Nemá smysl popisovat dopodrobna celý průběh víkendu, takže jen stručně:
Již v pátek se všem přítomným představily kapely z řad našich starých známých – RESERVÉ, KOFE@VLNA, NAOPAK, ORBUS a v závěru večera JACK´S BAND společně s PĚŠÁKY.
Po odeznění posledních tónů z pódia zábava pokračovala volným sejšnem až do pozdních ranních hodin. Bylo teplo, pivo teklo proudem, akorát tu a tam zabzučel nějaký ten komár.

* * *

Sobota byla slunečná a NESOUTĚŽNÍ. Hned v úvodu to na pódiu, pod ním i mezi diváky rozbalili CLAYMORE se svým živočišným keltsko-skotsko-irským bigbítem a to byl fakt pořádný nářez!
Brněnská formace TOTOK pod vedením Jima Macháčka zanotovala v bluegrassovém rytmu a v trampském žánru se u nás představili ostravští TEMPO DI VLAK. Lahoda pro mé uši!
ZBYŇU HORVÁTHA alias ZIGGYHO snad představovat netřeba. Své vystoupení kromě starých osvědčených „pecek“ okořenil několika méně známými songy ze své bohaté hudební dráhy, a to už se odpoledne přiblížilo večeru.
Opět z Brna k nám zavítalo nově vzniklé uskupení HAJCMAN, které dal dohromady náš dávný kámoš Švorcák (dříve Stalaktit a Banjo gang). V jejich netradičním podání zazněly málo známé, zapomenuté a téměř nehrané písně Kapitána Kida, podepřené originálním instrumentálním ztvárněním – kytara, kontrabas, uke banjo, tenorové banjo, ukulele, dobro a mandolína. Prostě šupa!!!
VOJTA ZÍCHA, jenž u nás loni zaperlil se svou Druhou mízou, opět nezklamal a přivezl legendární kapelu SEM-TAM z Týna nad Vltavou, jejíž kvality podtrhují nejen četná vítězství na nejrůznějších festivalech – Porty nevyjímaje, ale též jména dřívějších členů Pavlíny Jíšové či Jardy Matějů.
Po setmění následovala western & fire show pod taktovkou Silvie a Dušana.

SILVIE BUBÁKOVÁ – fire show a práce s honáckým bičem
Silvie pochází z Tlumačova. Od koní a záliby v country stylu se dostala před dvěma lety k práci s honáckými biči, zabývá se především trikovými sestavami, trefovačkami na cíl, účastní se soutěží, nedávno Mistrovství ČR ve Strážku na Vysočině (www.w-club.cz). Před třemi měsíci se seznámila s žonglováním s POI, přešla z tréninkových na ohnivé a úspěšně vystupuje na menších akcích.

DUŠAN DVOŘÁK – práce s honáckým bičem
Pochází ze Zubří. V práci s biči se vypracoval až na mistrovskou třídu, s noži a tombašky taktéž. Objíždí soutěže po celé ČR, občas i vystupuje. Je prezidentem W-clubu (organizace pro westernové dovednosti) a členem Valašské westernové kavalerie.

No a závěrečnou tečku za letošním červnovým hudebním víkendem napsali JARDA „WALDA“ MATUŠKA & ACOUSTIC BAND. Tento muzikantský kvartet oslnil všechny přítomné naprosto jedinečným přednesem celé řady nezapomenutelných evergreenů z repertoáru génia naší country a populární hudby Waldemara Matušky. Avšak pozor, nebyl to žádný běžný revival, žádný nic-moc průměr. Tato kapela je extraliga!!
Ať tak, či onak – 10. ročník se vydařil dle očekávání. Následný táborák plál a muzikanti hráli a zpívali, až jsme se probděli do krásného, stříbrem rosy zdobeného nedělního rána.

* * *

Rád bych touto cestou poděkoval Vám všem, kteří jste letos opět nezaváhali a své kročeje nasměrovali ku areálu na „Štěrkáči“.
Děkuji taktéž našim mecenášům, hlavním organizátorům, muzikantům, PÁNŮM zvukařům a v neposlední řadě našim souvěrcům z řad kamarádů. Neb jsou to právě tíž, kdo v potu tváře či zimou se třesa a pro nás všechny snaží se každoročně vytvořit onu báječnou atmosféru, díky které se náš OtrokoviC-majfest řadí mezi stálice FTCB hudební scény.

ROBY

 


r. 2012
9.6.2012 – OtrokoviC-majfest – IX. ročník.


Tak, je úterý, večer a já teprve rozdýchávám nášup předešlého víkendu. V nohách stále cítím únavu, na plicích to ještě trochu skřípe od bezpočtu vykouřených cigár a kdesi v krku tlejí zbytečky všech nevyzpívaných tónů nedělního svítání.

Ale ať to moc neokecávám, pojďme si shrnout, co všecko nám vlastně ten letošní IX. ročník přinesl.

Počáteční přípravy sice zprvu provázely obavy, zda se nám podaří nashromáždit dostatek finančních prostředků, nicméně nakonec se vše v dobré obrátilo. A to především díky Židovi, který protentokráte zajistil účast mimořádně kvalitních interpretů i vše potřebné k zdárnému průběhu akce.

Dalším významným přínosem akce pro festival a sdružení samotné byl příchod kamaráda Piksly (Zdeňa Skopal), s nímž nějaký čas sedáváme v Tlumačově u Kutáčků. Sem – tam pivko, nějaké ty kytárky a tak.

Piksla totiž prakticky celá léta strávil muzicírováním po všemožných i nemožných štacích a působením v několika – především česko budějovických kapelách si vydobyl pověst vynikajícího zpěváka (jen tak na okraj, rok 91 – 93 Bryčka, dále pak Grassband, Roháči, Vodáci, Sem-Tam, Víkend atd.)

Takže díky Pikslovi a jeho ženě Gabriele jsme mohli letos u nás přivítat Vojtu Zíchu s kapelou Druhá míza, což byla muzikantská lahůdka. Rovněž se Pikslovi podařilo sehnat dosti peněz od sponzorů, takže jsme již mohli být klidní.

Celý víkend byl naprosto výborný. V pátek se tradičně sejšnovalo do rána – jak jinak – a sobotní produkci nám nedokázal překazit ani mírný deštík, jenž nás provázel téměř celé odpoledne.

Ale kapely byly opravdu vynikající a publikum hladové a vděčné. Sice jsme letos nabrali poněkud větší časový skluz, ale přesto odehráli všichni. A po posledním hostu se většina lidiček sesedla kolem ohně a už jsme zase „řádili s kytarama“ až do rána.

Ještě než se dostanu k samotným účinkujícím a výsledkům soutěže, rád bych poděkoval všem pořadatelům za bezchybné zvládnutí akce a všem těm, kteří přispěli nějakou tou „kačkou“.

Hlasování diváků – kapely:
1) K.a P.P.R. – Zlín
2) Kalypso – Praha
3) Dominika – Ostrava

Hlasování diváků – písničkáři:
1) Josef Pinkas – Horník – Ostrava
2) Marián – Velké Bílovice
3) Roby – Přerov

Cena pořadatelů:
Kalypso – Praha

Cena zvukaře:
Naopak – Dobříš

Ostatní soutěžící:
Viejos, Noaco, Neboco, Úlety, Quanti Minoris, Jack´s band, Pedro, BPT

Hosté festivalu:
CM Radovan, Ziggy Horváth, Claymore, Druhá míza Vojty Zíchy

 


r. 2011
11.6.2011 – OtrokoviC-majfest – VIII. ročník


 Ahoj lidičky!

Teprve včil jsem se dostal k sesmolení těchto několika řádků, v nichž se pokusím shrnout průběh letošního 8. ročníku festivalu.

Rád bych hned v úvodu zmínil, že letošním přípravám věnovalo sdružení opět maximální péči a to v sestavě Žid, Kokr a Janda, který ochotně zastoupil naši studující Šišenku, neboť ta už je, chudera, z toho nekonečného učení poslední dobou dočista našišato. Osobně bych rád pochválil Žida za plakáty. Ty se mu letos fakt móc povedly!

Ale pojďme dál. V pátek – ostatně jako každý rok jsme se sešli na place kolem desáté dopoledne a zatímco jedni si chystali výčep, další kamarádi společně se mnou krášlili pódium, stavěli ohniště a vůbec se věnovali všem ostatním náležitostem a tak když krátce po čtrnácté dorazili páni zvukaři, bylo téměř vše hotovo.

Ano, zvukaři. Letošní akci jsme se totiž rozhodli pojednat poněkud netradičně. V posledních dvou letech jsme s Kokřenkou strávili moře času při tvorbě mého zpěvníku, který se nám konečně podařilo dokončit. Pročež jsme se rozhodli uspořádat v rámci tohoto, osmého ročníku, speciální páteční koncert, jehož součástí byl samozřejmě křest zmíněného dílka.

Jen aby bylo jasno – zpěvník samotný obsahuje všech jedenaosmdesát mnou napsaných písní ( od r. 1994 po současnost ), včetně další prózy a poezie. Je doplněn spoustou fotografií a ilustrací, které proň namaloval kamarád Albín. Vše je v elektronické podobě a samozřejmě nechybí kompletní diskografie – tedy všechny nahrávky, i takové jež jsem natáčel v průběhu posledních pěti let a nebyly dosud zveřejněny.

Vraťme se nyní zpět k pátku. Jak bylo řečeno, Bohdan s Jiřím, jakmile dorazili, jali se stavět scénu, takže někdy kolem sedmé večer zazněly z pódia první tóny v podání mého milého hosta Josefa Pinkase, jemuž nikdo neřekne jinak než Horník. Pepa strávil dvacet let v OKD a své postřehy nejen ze šachty, ale i z prostředí a života v tomto specifickém regionu Slezského výběžku zúročil ve svých osobitých skladbách.

Druhé hudební pohlazení čekalo na všechny přítomné v podobě dnes již historické sestavy kapely Taurus ve složení Bohdan, Peters, Kuba a nepřekonatelná Janina. Naši přátelé se sešli v tomto složení zvlášť právě pro tuto dnešní příležitost a v jejich repertoáru kromě pár mých písniček samozřejmě nechyběly ani pecky jako Kozáček, Kocour, Koncem léta, Šmolka, Starý pán a řada dalších, a tak mnozí z nás se na chvíli přenesli kamsi do těch krásných časů, kdy i náš festival byl sotva v plenkách. Za zmínku stojí, že Taurus byla jedinou kapelou v historii festivalu, které se podařilo obhájit prvenství třikrát po sobě.

A to už se začalo šírat, když jsem byl na pódium povolán já a přiznám se, že byť zprvu poněkud nervózní, přeci jsem své krátké vystoupení zvládnul a krom kamarádů, kteří moji tvorbu znají snad potěšil i ostatní přišedší posluchače písní i slovem.

V závěru bloku jsem si k sobě přizval kamarády Kokra a Albína, bychom pak představili lidem naše společné dílko a pokřtili jej, jak jinak než slivovicí.

A nebyl bych to já, kdyby v tento den chyběl zde host ze všech nejpovolanější a mému muzikóznímu srdci nejbližší ( samozřejmě až po Hoboes-chích! ) – Falešná karta z Nového Města na Moravě. V dnes již výtečně sehrané sestavě Milda, Vlasťák, Vráťa a Čára předvedli kluci excelentní výkon sestávající z průřezu repertoárem kapely od doby jejího vzniku v roce 1995 po současnost a kromě mých tradičních písní, které má kapela pod palcem již řadu let, představila publiku také teprve loni nacvičenou skladbičku s názvem Kam jdou.

Mezi tím na tmavé obloze měsíc rozprostřel krkatou deku a záhy všichni muzikanti společně s Falešňáky usedli ke stolu a započalo nejhezčí blues dnešní noci. Kromě sedmi či osmi kytar nechybělo samozřejmě Špicino banjo, Vráťův kontrabas ni lahodné skřipky Dobré Vody, no a do spacáku jsme odcházeli ranní rosou kolem šesté, bychom naspali alespoň těch pár hodin, než – li nám všem začne ten sobotní hudební maraton.

Byť mnozí z nás věnovali spánku skutečně necelé tři hodiny, tak v devět byli všichni pořadatelé na nohou. Jako obvykle v krátkosti jsme si rozdělili jednotlivé úkoly a pak už se každý rozešel za tím svým. V jedenáct hodin už bylo sluníčko na obloze pěkně vysoko a po krátkém úvodním slovu z úst Kačenky a Ziggyho rozezvučela areál první kapela a po ní další a další.

Mohu říci, že navzdory absenci duet a písničkářů, tedy s výjimkou Hráče, byl letošní výběr muzikantů velmi pestrý a bez jakékoliv nadsázky jednoznačně nejlepší ze všech předchozích ročníků. Nemělo by příliš smysl zde rozebírat výkony jednotlivých soutěžících. Sám za sebe mohu říci, že za celý den jsem nezaslechl špatnou kapelu. Velkým překvapením pro všechny byla dozajista Rousínovská formace s názvem Bazar jam band, kterou založil někdejší basák Falešné karty Jim. Bluesrock v jejich podání stal se tak vítaným zpestřením jinak veskrze folkového odpoledne.

Prvním hostem stala se dnes opětovně plzeňská bluegrassová legenda Cop, jejíž předešlé vystoupení na sedmém ročníku festivalu překazila náhlá větrná smršť. A že to teda byl nářez!

Den se pozvolna přehoupnul do druhé půlky, v které zazářilo posledních pět soutěžících, mezi nimiž vyčnívali především Dobříští Naopak a dvojce s názvem Kofein z Bratislavy. Ti mě fakt dostali!

Závěrečná půlhodinka patřila trampským bardům ze Zlína, skupině BPT, jejichž originálnímu přednesu neublížily ani jinak posazené vokály, ani změna zpěvačky a basáka.

Jelikož jsme se s letošním programem dostali do cca hodinového skluzu, tak sčítání hlasovacích lístků probíhalo již za tmy avšak o nic méně zodpovědně, než – li kdy jindy. Tedy opět za asistence dvou náhodně vybraných diváků z publika a ve skvělé atmosféře, o kterou se postaral Ziggy svým energickým vystoupením.

Po vyhlášení výsledků a předání cen nadešel čas představit závěrečného hosta, brutální mazec z Ostravy, kapelu Acoustic Irish, která doslova a do písmene zvedla všechny přítomné ze sedaček a svými podmanivými melodiemi postavenými převážně na základech irského folklóru dokázala roztančit celý areál!

Mezi tím již vzadu za udírnou vzplála připravená hranice u níž se pozvolna začali scházet muzikanti, aby pak s každým kdo měl chuť si zazpívat či se jen ohřát, dali vzniknout jednomu velkému letokruhu spokojených bláznů, kteří si společně dokázali notovat opět až do rozbřesku.

Co víc říci?! Letošní akce proběhla bez problémů a k maximální spokojenosti každého, kdo se jí zúčastnil. Potvrzují to nejen spontánní reakce muzikantů, z nichž mnozí u nás byli prvně a velmi mile je překvapila naše všestranná péče o jejich pohodlí, atmosféra a samozřejmě dokonalé nazvučení.

A nakonec usměvavé tváře diváků hovořili za vše.

Po celou dobu živé produkce probíhala poblíž pódia malá vernisáž perokreseb kamaráda, trampa a hradaře Milana Zikmunda, který se zabývá historií a poznáváním středověkých hradů již více než pětatřicet let, během nichž jich prošel více jak tisíc. Výsledkem jeho toulek po hradech je množství skic, perokreseb, náčrtů a drobné grafiky.

V neposlední řadě se v areálu festivalu nacházel stánek chráněné dílny Horizont z Kroměříže, kteří přišli nabídnou své výrobky, o něž je každoročně z Vaší strany velký zájem.

V závěru tedy klobouk dolů Jirko a Bohdane, a Vám naši drazí pořadatelé taktéž velikánský UMÍÍÍ!

Tak snad zase za rok, ne?
Roby

Výsledky VIII. ročníku festivalu OTROKOVIC-majFEST:

* Hlavní cena – hlasování diváků:
1) NAOPAK (Dobříš)
2) KOFEIN (Bratislava)
3) BPT (Zlín)

* Cena pořadatelů:
1) NAOPAK (Dobříš)
2) BPT (Zlín)
3) KOFEIN (Bratislava)

* Cena zvukařů:
NAOPAK (Dobříš)

* Zvláštní cena pořadatelů:
Ostravské sekci za mnoholetou přízeň

Další soutěžící VIII. ročníku festivalu:
Restaurant na konci vesmíru ( Rájec-Jestřebí )
Bazar jam band ( Rousínov )
Nápoj zdarma ( Zlín )
Dominika ( Ostrava )
Neboco ( Hulín )
Bastafidli ( Medlovice u UH )
Neomluvená absence ( Olomouc )
Noaco ( Litovel )
Orbus ( Bratislava )

Hosté VIII. ročníku festivalu:
Cop ( Plzeň )
Acoustic Irish ( Ostrava )
Zbyněk Ziggy Horváth ( Zlín )
K. a P.P.R. ( Zlín )
Hráč de el Pado ( Padochov )

 


r. 2010
20.6.2010 – OtrokoviC-majfest – VII. ročník


Průběh loňského roku byl poznamenán spoustou událostí méně či více významných, z nichž mnohé měly přímý dopad též na přípravy letošního sedmého ročníku našeho festivalu. Předně nemohu opomenout zmínit celosvětovou hospodářskou krizi, jež citelně zasáhla i ekonomiku naší republiky, a tím logicky ovlivnila mimo jiné ochotu firem a společností poskytovat sponzorské příspěvky na kulturně společenské akce nás nevyjímaje.

Taktéž můj a Kačenčin odchod z Kamamár, o.s. předznamenal pro zbývající tři členy sdružení větší míru osobního nasazení, což ovšem neznamená, že by festival samotný byl tímto jakkoli ochuzen na kvalitě, dramaturgii či zázemí pro všechny zúčastněné. Spíše naopak. Ačkoliv objem finančních prostředků určených pro tento ročník nedosáhl v porovnání s lety předchozími výše, jakou bychom si představovali, tak všechny standardy byly zachovány a k již tradičnímu hlavnímu hostu, jímž nebyl nikdo jiný nežli legenda českého bluegrassu – kapela COP, jsme přidali vystoupení Vojty „Kiďáka“ Tomáška, cimbálové muziky z Míkovic a posledním nadžánrovým zpestřením akce se stal původní bojový tanec brazilských otroků v podání malenovického souboru Capoeira Zlín Malenovice.

Jak jsem již zmínil, přípravy v průběhu předchozích dvanácti měsíců byly sice o něco náročnější, o to však intenzivnější a Kokr s Šišou a Židem odvedli veliký kus práce. A nejen oni. Samozřejmě též všichni ostatní „řadoví pořadatelé“ přímo o víkendu samotném. Tím spíš, že ten letošní s sebou přinesl krom spousty vynikající muziky také prudké změny počasí. Ale pěkně popořadě.

V pátek tak jako vždy jsem se společně s hrstkou kamarádů jal od ranních hodin chystat areál, zatímco jiní zase zabezpečovali přísun potravin, věcí z pivovaru, dřeva, vybavení kuchyně a dalších nezbytností, které bylo potřeba odněkud dovézt. Veškeré práce určené pro tento den zvládnuty byly na výbornou, v poklidu a pohodě veliké, a to i navzdory úmornému vedru, jež zavítalo do kotliny české po mnohatýdenních lijácích, záplavách, sesuvech a dalších doprovodných jevech. Se soumrakem se areálem rozezněly první tóny kytar, banjí, fléten, harmonik a začal tradiční páteční šrumec. A ne ledajaký! Vždyť celý sejšn táhla čtveřice těch nejpovolanějších – Švorcák, Hráč, Vráťa a Rolf, vydatně podporováni Špicou, Čírem, Kačenkou a tu a tam mojí a Židovou maličkostí. Jen pro pořádek, takový Vráťa k nám přicestoval vskutku excelentním způsobem – našestkráte stopem. Z Prahy ve 20:00 – u nás 01:45 – to je, myslím, krásný výkon! V průběhu noci se k muzikantům přidali též další kamarádi z ostravské „pivní sekce“, a tak jsme s Kokrem zavírali výčep někdy po čtvrté ranní. Veliké Umíííííí Švorcákovi za výdrž a povzpomínání takových věcí, co už léta mnohý z nás neslyšel a vlastně ani sám nezpíval. Dokonce i ta mračna otravných komárů si spořádaně posedala na římsu přístěnku a v duchu „pěkně vedle sebe – Eben, Eben, Eben“ poslouchala tu nádheru vlahé jarní noci…

…a tráva pod nohama nás zastudila ranní rosou, kvačule ze sádek přizvukovaly nám svými vokály a blednoucí Velký Vůz pak odvezl nás spát.

A přišla sobota. Slunce opět nemilosrdně pralo od božího rána a tak se nebylo co divit, že většina z postupně přicházejících návštěvníků se snažila vyhledat alespoň kousíček stínu a nevyužila přichystaných laviček v hledišti, by mohla býti co nejblíže tomu či kterému vystupujícímu. I přesto nutno říci, že poctivý potlesk ozýval se pokaždé a ze všech koutů areálu, takže naši muzikanti nehráli, jak se říká „do prázdna“.

Když už jsem tedy u té scény, produkce a věcí okolo, tak nejen publikum, ale též páni zvukaři (Jirka s Bohdanem) a kapely samotné se naprosto shodovali v názoru, že letošní výběr všech vystoupivších neměl prostě chybu. Jedna kapela lepší než druhá, písničkáře nevyjímaje. Zkrátka kvalita nejvyšší, naprosto bez nadsázky, prosím pěkně!

Jedinou chybou tohoto letošního muzikantského klání stal se příchod větrné smrště, která k nám vtrhla přesně v okamžiku ukončení soutěžní části, a ten, kdo u nás byl, ví, že vystoupení Copu zkrátka a dobře již nešlo uskutečnit. Každý z pořadatelů měl tou dobou plné ruce práce, povětšinou pomáhali s balením aparatury, stánků, kuchyně a jenom díky jejich duchapřítomnosti a profesionalitě nedošlo k žádným vážným škodám na majetku či na zdraví někoho z přítomných. Vše se navíc odehrávalo za naprosté tmy, neboť zkolabovala elektrická síť.

Z této nemilé (avšak očekávané) události však také vyplynula pozitiva jiná, a sice, že Copáci nám přijedou ještě letos či z kraje příštího roku odehrát koncert, a tím druhým je fakt, že přestože valná část převážně místních návštěvníků odebrala se hned po bouři do svých domovů, zbytek lidiček zůstal. A dobře udělali. Asi za necelé dvě hodiny naskočil proud, takže výčep se znova rozjel na plné obrátky a můžu říci, že jsme v něm měli co dělat opět do ranních hodin. Zavírali jsme až kolem půl páté, ale to již dávno plála hranice a mnozí z těch, co zůstali kol ní, vydrželi pařit, hrát a zpívat až do rána.

Myslím, že netřeba rozvádět více nedělní úklid, loučení a vlastně víkend jako takový. Ti, kdož tam byli, vědí, těm, kteří nikoliv – dobře Vám tak!

Pro úplnost zbývá už jen jediné, uvést výsledky soutěže, které se Ziggymu a Kačence podařilo naštěstí včas zachránit:

Písničkáři:
1. Hráč de El Pado
2. Josef Pinkas – „Horník“
3. Jan „Ombre“ Blahynka

Kapely:
1. K. a P.P.R.
2. Noaco, Nena Darmo ( se stejným počtem hlasů )
3. Dominika

Cena pořadatelů:
1. Dominika
2. kamarád Caja jakožto nejhodnější divák!
3. p. Bébar Bohumil (MO MRS Otrokovice) za dlouholetou přízeň
4. Jaroušek, Davídek, Alenka a Adélka – nová generace pořadatelů

Další vystupující:
Jirka Hurych, Martin Hejnák, H – Quartet, Jewelci, Viejos, Jane Country, Orbus (SK)

Hosté:
Cimbálová muzika z Míkovic, Capoeira Zlín Malenovice, Vojta „Kiďák“ Tomáško, COP (z důvodu nepřízně počasí se jejich koncert uskuteční v jiném termínu společně s vyhlášením výsledků soutěže – bude upřesněno)

Moderátoři:
Zbyněk „Ziggy“ Horváth, Kačenka

Ceny do soutěže vyrobil DDM Napajedla – pí. Šárka Janošková, další ceny věnovali fa. Tkáčová – Zástřizly (drátenická výroba) a Chráněná dílna Ergo (centrum služeb postiženým Zlín)

 


r. 2009
13.6.2009 – OtrokoviC-majfest – VI. ročník


Tak. A je to tu. Rok uběhl jak voda a tento pátek stejně jako tomu bylo v posledních šesti letech patří přípravám zítřejšího hudebního klání, tentokráte pod konečným názvem OtrokoviC-majfest.

Ale zpět k tématu. Od božího rána nakládáme starou dobrou mazdu a svážíme všechnu tu festivalovou šepleť do areálu. Zatímco já s Kokrem zůstáváme, bychom postavili scénu a spolu s ostatními kamarády zprovoznili kuchyň a výčepy, Žid se Zinkem odjíždí do Želechovic pro pivo a stany.

Celkový průběh dnešního hemžení nebudu ani popisovat, neboť bych vlastně jenom opakoval totéž co každý rok. Jediné, co stojí za zmínku, je fakt, že jsem nebyl sám, koho velmi mile překvapilo nasazení všech přítomných pořadatelů. Vlastně jsme nikomu nemuseli nic moc vysvětlovat, každý už dobře věděl, co, kde a proč a naše „pětka“ tak měla více času na rozvrhnutí zítřejšího programu a doladění detailů.

Jináč co se celoročních příprav týče, tak je třeba říci, že letos to byl docela frmol a trochu větší stres než kdykoli předtím. Většina z oslovených firem se více či méně oháněla právě probíhající hospodářskou krizí.

I přesto se nám podařilo nakonec sehnat potřebný obnos i materiál, a to nejen díky našim tradičním partnerům, největší zásluhu na tom mají Kokr s Šišou a Židem, neboť já s Kačenkou jsme pro rodinné záležitosti nemohli přípravám věnovat toliko času a úsilí co dříve.

Velký dík patří rovněž opět panu Bébarovi za včasné uzavření smlouvy o pronájmu areálu a také panu Plškovi z Technických služeb za zapůjčení dvaceti pětimetrových lavic. Díky nim máme konečně solidní hlediště přímo pod pódiem.

Ale dosti řečí. Jak říkám. Dnes vše klape jak na drátkách až na ty tři bouřky, co se přes nás přehnaly. Ale v pohodě. Aspoň není vedro a nám se dobře pracuje.

Kolem páté už je vše přichystáno, taktéž řada našich osobních přátel z řad trempů již dorazila a tak večer patřil – jak jinak – kytarovému bouření, které se protáhlo až do svítání. No, ten závěr asi musel stát za to, neboť, zatímco já již kolem jedné spokojeně oddychoval na pódiu, Kačenka prý zhasínala světla až o půl páté!

SOBOTA – Ráno začlo tradičně brífingem s pořadateli a pak už hups-šups každý si jde za tím svým. Jiří letos přijel s dalším novým vybavením – krom vlastního stanu přikoupil i nové bedny a „spešl“ vysouvací stojany.

Bogdan dorazil už včera a přivez i Ziggyho světla, čili ta letošní scéna je zas o něco vymakanější.

No. Den začal krásně, slunečně a lidí i kapel průběžně přibývá a stejně jako vždy vše klape na plný obrátky a tak jak má.

Hlediště se postupně zaplnilo a když na prkna vylezlo hradišťské cimbálové uskupení Harafica, řval celý areál! Kluci museli několikráte přidávat. Lidi je prostě nechtěli z pódia pustit.

Obdobná situace vznikla při vystoupení brněnských Quanti Minoris. Ovšem u nich jsme to s těmi přídavky trochu podcenili. Neuvědomili jsme si, že téměř každá z „hradrockových“ skladeb trvá v rozmezí od pěti do osmi minut, mnohdy i více. Takže jsme tímto získali drobný časový skluz. Ten se nám nakonec samozřejmě podařilo téměř dohnat.

Kromě samotné prezentace účinkujících jsem jako vždy obcházel jednotlivé úseky, brouzdal mezi lidmi a ze spokojených, usměvavých tváří šla vyčíst maximální spokojenost a pohoda. A to je dobře. Vo tom to je, ne?!

Večerní koncert Nezmarů a Mikiho doslova zvedl ze sedaček nejen všechny „toulavý ptáky“ (a že jich letos přilítlo), ale také ostatní „civilní“ návštěvníky. Mimo svých starých i novějších šlágrů nezapomněla kapela též na Mikiho bráchu a tak hvězdnatou nocí zaznělo Wabákovo Hejno vran, Sedmnáct dnů, Osamělý město a celá řada legendárních hobousáren.

Tu nádhernou atmosféru, co vládla v hledišti, nelze ani dost dobře popsat.

Umííííí je hodně slabý pojem! Ačkoli jsme pro naše milé hosty měli opět na hotelu připraveny VIP pokoje v nadstandartní výbavě, museli jsme se protentokráte rozloučit. Nezmary volají další muzikantské povinnosti a Miki ještě v noci táhne na jih – na osadu. Nu což. Lítost snad opanovala srdce těch, co se těšili na společný sejšn, ale tak to prostě chodí. Třebas to vyjde příště.

Po vyhlášení výsledků se taktovky ujala pražská country kapela Mix 5 a každý, kdo měl chuť si skočit, dováděl spolu s ostatními na parketu. Mezitím už také vzplála připravená hranice a noc plynula…

Jamovalo se klasicky. Do rána bílého. Hráč, Jiří, Špica, Bogdan, Vráťa. Já – občas. No prostě „los pohodis“.

NEDĚLA – Co neděla? Neděla jako vždy patří úklidu a loučení. A hraní. Samozřejmě. Jen co se muzikanti drobátko prospali, vlomili první ranní kafisko, pivisko, rumíček a začli valit nanovo. Jó, jak já mám tyhle chvíle rád! Tyhle naše fesťákové chvíle.

Než odložím tužku, ještě pár drobnůstek závěrem. Akce vyšla nejlíp ze všech za oněch sedm let, počasí i lidi i kapely byli úžasní, o pořadatelích už ani snáď netřeba hovořit. A co se toho připálenýho guláše týče, kluci – srat na to! Pustá jest teorie, zelený strom života. A vy dva – však vy víte keří, jste za víkend odvedli pořádnej kus práce. Stejně tak všichni ostatní, za což Vám dík největší!!!

Ahojky všici a zase za rok ! ROBY

Ještě výsledky:

Kapely:
1. Quanti Minoris – Brno
2. Ziggy Horváth & Z.H.S. Rebel – Zlín
3. Nápoj zdarma – Zlín

Písničkáři:
1. Jirka Hurych – Lanškroun
2. Jan Blahynka – Blatnice pod Svatým Antonínkem
3. Pepa Goja – Skalka

Dueta: kategorie zrušena

1. cena pořadatelů: Quanti Minoris
2. cena pořadatelů: Grizzly – za největší a nejdelší posluchačskou podporu účinkujících

Ostatní účinkující:
Courage – Brno
H-quartet – Třebíč
Pocity – Brno
Mix 5 – Praha
Reserve – Ostrava
Noaco – Litovel
Radek Pluhař – Zlín
Dobrá Voda – Zlín
Hráč de El Pado – Boskovice

1. host – Harafica – Uherské Hradiště
2. host – Duo Quaoar – Praha
3. host – Miki Ryvola a Nezmaři – Kladno a České Budějovice

Nepřijeli: Pavel Houfek Band – Litvínov (omluveni)

Ceny pro vítěze opět vyrobila Mirka Nováková – toho času již ředitelka DDM Napajedla a chráněná dílna Hvězda Zlín – Malenovice.

 


r. 2009
14.2.2009 – … Ještě pár tónů – III. ročník


Pokud si dobře vzpomínám, tak už někdy během příprav loňského festivalu jsme se ve sdružení usnesli, že se pokusíme oprášit tradici zimních koncertů, které proběhly v letech 2005 v klášterní kapli v Napajedlech a 2006 v prostorách oldřichovického kulturáku.

Po dohodě s Otrokovickou Besedou a po sečtení všech pro a proti nám vyšlo, že do toho teda půjdem. Všem nám bylo hned od začátku jasné, že ačkoli za námi stojí skvělý pořadatelský tým a vlastních zkušeností máme též přehršel, tak přeci skáčeme rovnýma nohama do neznámých vod.
Prvně, akci budeme pořádat v pro nás zcela nových prostorách, za odlišných podmínek a s rozpočtem výrazně vyšším, než-li tomu bylo u oněch dvou předchozích koncertů. A také je nám už dobře známo, že Otrokovicko samo o sobě, s přihlédnutím k počtu obyvatel, nedokáže zaplnit akce zaměřené na oblast tzv. „okrajových žánrů“, jimiž jsou folk, country, bluegrass a trampská muzika.
Povědomí jsme o téhle akci, krom běžných upoutávek v místních médiích, již tradičně šířili především prostřednictvím osobních zvadel či e-mailů mezi své známé a přátele z vandrů. A dnes mohu říct, že naše úsilí nepřišlo v niveč. Kamarádi trempové opět nezklamali a tak celkový počet zúčastněných se v sobotu vyšplhal k číslu dvěsta.
Ovšem nejenom z hlediska návštěvnosti se akce vyvedla nad očekávání dobře. Co se interpretů týče, každý předvedl skvělý výkon. V kapele Podjezd, která hudební odpoledne zahájila, excelovala nejen její fantastická zpěvačka, ale také každý z muzikantů svojí čistou a brilantní hrou na ten či který nástroj.
I.C.Q. potvrdili, že rok od roku zrají jak víno a v sestavě rozšířené o zpěvačku Terezu „Očko“ Urbánkovou se mimo jiné blýskli mistrnými vokály.
Středověký „hrad-rock“ v podání brněnských Quanti Minoris pak zvedl ze sedaček celý sál a já skládám velikou poklonu Zdeňkovi Němečkovi za statečnost a odhodlání, s jakým se vypořádal se svojí zdravotní indispozicí. Jen pár zasvěcených totiž ví, že Zdeňovi se na podzim přihodila zvláštní „nehoda“, která jej připravila o sluch. Tedy – na jedno ucho neslyší takřka vůbec a druhé není o moc lepší.
Dnešní vystoupení se stalo jeho vůbec první ostrou zkouškou se speciálním naslouchátkem a o tom, jak dopadla, svědčí veliký aplaus, který kapela sklidila.
Pokud jde o Špunty, tak tady mohu říci, že přes jejich velice zdařilý přednes si nejsem až tak docela jist, zda-li změna žánru kapele prospěla. Útěky od trampské písničky k folku nejsou sice u podobných těles ničím ojedinělým, leč osobně zastávám názor, že na současné hudební scéně je v posledních letech až nezdravě přefolkováno. Ale nic ve zlém Miloši! Vše ukáže až čas.
Závěr akce patřil našim na výsost milým hostům- Pavlínce Jíšové, její dceři Adélce Lounkové, Jakubu Rackovi (kytara) a basistovi Pavlu Peroutkovi.
Tahle skvělá parta lidiček dokázala rozplesat srdéčko každého z přítomných, a to nejen na pódiu, ale také v následném sessionu, který se protáhl až k osmé hodině ranní.
Nu, co více říci, byl to vskutku náročný, avšak nadevše zdařilý víkend a mně nezbývá než poděkovat všem pořadatelům a každému, kdo se na jeho přípravách či průběhu samotném jakkoliv podepsal.

* * *

… A neboť mám dost času i místa na psaní a před sebou rozpitého lahváča, tak ještě jedna perlička ze zákulisí. Když Šiša přivezla „Jíšku“ a její přátele na hotel, recepční při předávání klíčů jim s kajícným výrazem provinilce povídá, že se moc omlouvá, ale že na pokojích bohužel nejsou sprchy. „Nu což“, posteskla si v duchu Pavlína. „Snad na chodbě budou aspoň společné“.
Jaký však to byl šok, když v každém z pokojů na ně z koupelny zírala veliká vířivá vana!
„No, jsem zvyklá na různý věci, zažila jsem ledasco, ale výřivku na pokoji, tak to jsem ještě neměla!“ okomentovala tuto příhodu naše rozzářená folková můza…

Roby

 


r. 2008
14.6.2008 – Folkový žejdlík aneb OtrokoviC-majfest – V.ročník


Stejně jako v letech předchozích, i letošní přípravy na sobotní hudební „svátek“ nám začaly už o den dřív – v pátek ráno.

Díky vstřícnosti pivovaru Černá Hora, jenž nám veškerý sortiment dodal v průběhu týdne, jsme všechen čas mohli věnovat přípravě areálu, takže již krátce po poledni byl v provozu výčep s kuchyní a ještě před soumrakem stály všechny tři přístřešky, scéna a rovněž ohniště a plac na stany. Tady nám tentokráte vyvstal menší problém. Louku, na níž loni stany stály, rybáři zaorali a zaseli na ní kukuřici. Řešení – více než vhodné – nám nabídl jiný spolek a sice holubáři. Jejich chata, tzv. holubárna je cca 200 m vzdálená od areálu a pro nocležníky skýtá místa habakuk. Jen jsme si kolem ní museli vyséct vzrostlou trávu.
Během dne se nad Štěrkáčem honily deštivé mraky, ovšem nepříznivé předpovědi meteorologů vzaly za své s večerními červánky, kdy jsme se všichni sesedli kol jednoho stolu a společně s prvními návštěvníky a kamarády se prozpívali někam ke třetí hodině ranní.

SOBOTA nás vyhnala ze spacáků příslibem slunného dne a nejen kvůli zvládnutému včerejšku, ale především kvůli zkušenostem a spontánnosti našich pořadatelů vše klapalo bez problémů a zbytečné nervozity.
První účinkující začal hrát v 10.00 a taktéž další z interpretů přijížděli s dostatečným předstihem, což nejen mně, ale obzvláště moderujícímu Fredovi (K.F.T.P) usnadnilo práci.
Jedinou změnou v letošním programu byla neúčast slovenské kapely OLI & LU, kteří cestou k nám měli vážnou dopravní nehodu! Naštěstí se nikomu nic nestalo. Zato vůz prý putoval rovnou na vrakáč.
Duo Hluční sousedé se nepředstavilo ve svém klasickém složení (Jiří Martinců a Céline Bossu). Célinka totiž zůstala viset kdesi v zahraničí – díky vychcanosti a neschopnosti jedné z českých cestovek. Ale Jirka vše vyřešil a ke svému vystoupení si přizval kamaráda Majka Fojtíka.
Výkony jednotlivých muzikantů však nechci a vlastně ani nemohu soudit. Jako pokaždé i tentokráte jsem měl jen velmi málo příležitostí si na chvíli sednout a pořádně se zaposlouchat. Koneckonců ti, co náš festival navštěvují pravidelně, znají moji postavu – rozlítanou, věčně v pohybu, neustále řešící i sebemenší detail, pokud možno ku spokojenosti všech.

Pro všechny účastníky letošního 5. ročníku jsme kromě tradiční soutěžní části přichystali několik malých zpestření. Tím prvním byla už samotná účast kamaráda Freda, který během moderování seznámil posluchače také s bohatou historií trampského hnutí. Není to náhodou. Vždyť tramping si letos připomíná již devadesát let své existence.
(Pro ty, kterým jméno Jiřího Jedličky řečeného Fred mnoho neříká, bych rád zdůraznil, že tento náš dlouholetý kamarád již 33 let stojí v popředí party lidiček, která má na svědomí „legendární“ festival trampské písně v Horním Jelení a kromě toho před několika málo lety dal vzniknout archivům trampské písně a trampských osad. Oba archivy se společně se svými kamarády snaží neustále rozšiřovat a aktualizovat. Je to úkol nelehký, tím více však záslužný a chvályhodný!)
Z téhož důvodu se mimo soutěž v roli prvního hosta festivalu představila kapela Falešná karta z Nového Města na Moravě a v samotném závěru soutěže potěšilo všechny přítomné svým koncertem duo Vojta Kiďák Tomáško a Ríša Melichar.
Myslím, že nikoho ze zde uvedených netřeba představovat. Jen bych dodal, že jsem měl tu možnost poznat – či snad lépe řečeno vycítit onu pověstnou skromnost a upřímnost Kiďáka i Ríši. Jsou to fakt úplně „obyčejní“ kluci. Prostí a srdcoví jako jejich písničky.

Letošní předávání cen se obešlo bez delších průtahů a ceremonií, neboť valná část interpretů odjela už během odpoledne, povětšinou přímo na další koncert či festival. Finální štafetu tedy vbrzku převzali Falešňáci, pod jejichž taktovkou pak proběhl večerní trampský bál. Prakticky ihned po zaznění prvních taktů se parket před pódiem zaplnil a tak tomu bylo po celý zbytek bálu až do první hodiny ranní.

Jen pro doplnění – někdy na podzim jsem vedl řeč se Švorcákem, jestli by jako nedojeli s Banjo Gangem , žel jako povětšinou, i letošní začátek léta mají pěkně našlapanej.
No a najednou, asi tak kolem šesté večír, klábosím s holkama u kasy, když v tom proti mě stojí chlápek, napřahuje pazouru a já slyším mému uchu tolik známý a lahodný hlas: „Zdarec Roby, ty stará krávo! Budu hrát s klukama, už jsme domluvení!“ Švorcák! S Rolfem! Paráda!
Jak řek, tak se i stalo. Škoda jen, že během bálu nepřišlo ke slovu jeho „živočišné“ banjo, ale to je spíše dramaturgická záležitost mezi ním a Falešňáky.
Oheň byl zapálen vlastně ihned po setmění, avšak ten správnej šrumec započal až po odeznění posledních tónů z pódia. Úplně normálně – tak jako pokaždé – pokračovala noc v horečnatém rytmu nejrůznějších hudebních nástrojů, za účasti všech zůstavších muzikantů včetně Vráti, Špici, Zuzky a mnoha dalších. Také já s Jirkou (myslím Elgera) jsme přispěchali se svou troškou do mlýna.

Hlahol, smích a noční zpěvy utichly až v šest ráno. Ovšem ne na dlouho. Zatímco já ještě meditoval společně s Vávrholcem a kluky z Amundsenu při posledním hltečku rumu, jiní zrovinka vstávali, a tak zanedlouho už z prostoru před kuchyní byly slyšet libé zvuky kytar, houslí, banja, basy a bůhví čeho ještě. Kolem sedmé jsem se šel natáhnout na pódium. V deset mě kluci vzbudili a já chtě nechtě musel opustit vlídné teplo měkounké maskovačky a začít něco dělat.
Zatímco jsme uklízeli a vůbec všelijak se hemžili po place, muzikanti hráli. A hráli a hráli. Bylo po poledni a ještě pořád hráli a my už jsme měli skoro hotovo, když oni pořád ještě hráli.
Dohráli něco po páté odpoledne. Jimy, Švorcivo, a vůbec všichni – díkec jak sviňa! I tobě Rolfe díky. Sice ses krapet hryzl, ale za to jsme tě pěkně podusili s tím tvým kufrem plným foukaček – však ty víš!?

Co říci na konec? Snad jen, že ten letošní festík zase vyšel. Co vyšel! Byl dalece nejlepší ze všech předchozích ročníků a to prosím pěkně není jen můj neobjektivní a zaujatý názor.
Soudě ze spokojených a usměvavých tváří každého, kdo „nás“ tento rok navštívil, a z více než jen kladných reakcí muzikantů je nad slunce jasné, že drtivá většina všech se k nám opět vrátí v příštím roce.
Zajisté by se patřilo zde poděkovat všem sponzorům a partnerům ať oficiálním či těm, kteří si nepřáli svoji účast medializovat. Ale to jsme již učinili během akce.
Ten největší dík patří Vám kamarádi, pořadatelé. Vám všem, kteří jste se po dva dny starali o všechny hladové a žíznivé krky, Vám, kteří jste odbavovali fronty na bráně, všem Amundsenům, Hamletům, Fredům, Kakaďákům, Bludičkům, Hujerům, Dobrým Vodám …. a vůbec prostě všem! Ach jo!! …
Bez ochoty a vstřícnosti v té nejvyšší maximální možné míře, jakou letos projevil každý z Vás, by to prostě nešlo. Anebo možná šlo, ale akorát tak do prdele! A to je fakt.
Je nad slunce jasné, že někdo ten festival připravit musí. To jest každoroční úkol pro pětku z Kamamáru. Že to není žádný med, ví jen ten, kdo si někdy v životě podobnou tíhu na svá bedra, alespoň jednou, naložit zkusil. Letos celou řadu povinností mých a Kačenčiných (na podzim se nám totiž narodil další kluk!) převzali ostatní členové Šiša, Kokr a Žid, a že to zvládli na výbornou, netřeba rozebírat. To si však povíme sami mezi sebou.
Nicméně sebevětší reklamní kampaň, sebelepší a důkladnější celoroční přípravy, jakákoliv mediální a sponzorská podpora nikdy nedokáží být zárukou kvalitní a plnohodnotné akce.
Vše závisí na profesionalitě pořadatelské základny v onen konkrétní okamžik a čas. A vím, že nejsem sám, kdo o tomto červnovém víkendu slyšel tlouct srdce každého z Vás!

Takže zatím ahoj a loučím se slovy Kiďáka:
„Roby, myslíš, že tady dnes hrajem naposled?!“

Roby M.S.V.T.

Na závěr ještě uvádíme listinu vítězů :

PÍSNIČKÁŘI
1) Hráč de El Pado (Boskovice)
2) Pavel Pokorný (Třebíč)
3) Nikola Brasko (Praha)

DUETA
1) Quaoar (Praha)
2) Teze (Veselí nad Moravou) Hluční sousedé (Kopřivnice)
3) neuděleno

KAPELY
1) Podjezd (Zlín)
2) Quanti Minoris (Brno)
3) I.C.Q. (Ostrava)

CENA POŘADATELŮ
Quanti Minoris (Brno)

Další účinkující:
Orbus (Bratislava), Viejos (Ostrava), B.P.T. (Vizovice), Dominika (Ostrava)

 


r. 2007
9.6.2007 – Folkový žejdlík – IV. ročník


V roce 2007 došlo k významné změně – změně místa konání festivalu. Pořadatelské sdružení se rozhodlo přesunout Folkový žejdlík do Otrokovic na Štěrkoviště do areálu Rybářského svazu, a to především z důvodu větší kapacity a komfortu tohoto areálu a rovněž daleko lepší dopravní přístupnosti. V této souvislosti se podařilo navázat spolupráci s Městem Otrokovice a Otrokovickou Besedou, s.r.o.. Tento přesun do Otrokovic se později ukázal jako velmi dobré rozhodnutí.

Stejně jako v předchozích letech, začal pro nás Žejdlík již v pátek brzo ráno. Přesněji kolem sedmé, kdy jsme začali chystat materiál, ceny a vše ostatní tak, abychom před desátou byli s první várkou na place. Tam už na nás čeká pan Bébar s klíči od areálu.
Jakmile Kokr s Židem přivezli první bečky a věci z Želechovic, otvíráme výčep, neboť slunce nemilosrdně praží a nikdo z přítomných nemá u sebe prak, by je sejmul – sfiňu!
Během dne jsme stihli nachystat kuchyň, výčep, sklad, zázemí pro muzikanty a dořešit vesměs všechny drobné i větší technické problémy. Až na jeden. Černá Hora nám nedodala tři výčepní stánky, pročež dva velké sluníky budeme muset zítra použít k zastínění zvukaře a druhého výčepu.
K večeru – když utichl shon a kdy i Pistolník opustil svůj „Houston“ – sesedli jsme se před kuchyní, abychom společně s kamarády, co přijeli již dnes, dali započít tradičnímu „sejšnu“, který se protáhl do pozdních ranních hodin (jak jinak?) a vyprovázel k spaní ty z nás, jež musí spočinout před náročným „zítřkem“.

SOBOTA

Osmá ranní nás vyhnala ze spacáků a začíná frmol. Stavíme aparát, scénu, druhý výčep, zkrátka každý z pořadatelů má plné ruce práce. Něco málo po desáté vstupuje na scénu první muzikant. Slunce pálí, lidí přibývá, pivo a limonáda tečou proudem…
Netřeba rozebírat dopodrobna celý průběh soutěžní části. Za vše hovoří skvělá atmosféra zachycená naším kameramanem Plášou, nebývalé množství vyplněných hlasovacích lístků a především skutečnost, že ve srovnání s minulými ročníky si málokterý z pořadatelů našel chvilku poslechnout si alespoň některého z celkem šestnácti vystoupivších interpretů. Nicméně, soudě podle ohlasů početného publika a počtu hlasů při konečném sčítání výsledků, předvedli všichni, že fakt UMÍÍÍ !
Večerní vystoupení „Odpolední směny“ (Markytán, Táborská, Husár, Kašper) zaznamenalo rovněž značný úspěch a co je důležité, spokojenost muzikantů se zvukem i všeobecnou úrovní festivalu byla opět maximální.
Snad jediným mínusem areálu zdá se býti pódium, které je nevhodně směrováno a je příliš vzdálené od nepoměrně velkého hlediště. Celý areál byl totiž budován ještě za „komára“, a to spíše za účelem pořádání tanečních zábav. Ovšem již nyní je jisté, že společně s rybáři budeme v následujících letech toto řešit.

Po vyhlášení výsledků a předání cen začala volná zábava a zatímco já s kluky z Amundsenu sklízím vše, co už sklidit můžeme, utvořily se na place čtyři samostatné tábory jamujících muzikantů, každý čítající kolem třiceti lidí, zpívajících a bavících se způsobem nejhezčím. Naše meziplanetárně proslulá sestava NE-E-BAND si ovšem do strun ani nehrábla neb výčep M.S.V.T. jel až do rána a jak říkám – nebylo ani třeba. Muziky bylo dost. A kvalitní.
Z jedné strany k nám doléhal bluegrass, odjinud zase trampské šlágry, v rohu hlediště si zase jiná partija broukala Nohavicu… Ve skupince, která vydržela až do svítání, se „zabydlel“ Jimův kamarád Greg, jenž pochází se Severní Karolíny a vyučuje nyní angličtinu ve „Štatlu“ na V.U.T.. Tak ten vařil opravdu mazaně.

Závěrem musím říci, že ten letošní ročník se vskutku vydařil od Á až do Z.
S náročnou fází příprav se opět vypořádal KAMAMÁR, M.S.V.T., za přispění Pistolníka a několika ochotných lidí zvenčí. Chtěl bych poděkovat všem lidem dobré vůle, ať z úřadů a institucí, jež nám byli nápomocni, tak sponzorům a každému, kdo nám jakkoliv ulehčil nést břímě starostí a odpovědnosti v době, kdy jsme to nejvíce potřebovali.
No a samozřejmě velikou poklonu musím složit každému z oněch bezmála čtyřiceti pořadatelů, kteří v potu tváře čelili tvrdým nárokům, které jim tento horký červnový víkend nadělil.
Myslím, že vše, co jsme mu společně obětovali, nám vrátil mírou vrchovatou a nejen návštěvníci a hudebníci, ale i my si dnes odnášíme další zkušenosti a vzpomínky na perfektně zvládnutou a vydařenou akci.

Roby M.S.V.T.

Pro úplnost ještě listina vítězů:

PÍSNIČKÁŘI
1) Pavel „Jim“ Macháček
2) Dobrá Voda
3) Víťa Liboška
4) Hráč de El Pado

DUETA
1) Iveta Škorpíková & Tomáš Honsa
2) Retroblues
3) neuděleno (nepřijeli Quaoar a Hluční sousedé)

KAPELY
1) Pupkáči
2) Podjezd
3) I.C.Q.
4) Nápoj zdarma
5) Hrnek
6) Ořešák
7) Špunt
8) Courage
9) Můjčass

1. CENA POŘADATELŮ (interpret, co se nám líbil nejvíce)
Stejný počet hlasů dostala Dobrá Voda a I.C.Q., pročež o vítězi rozhodl Jirka Elger a stalo se jím I.C.Q.

2. CENA POŘADATELŮ
Jirka Elger za nadlidský výkon u mixážního pultu.

3. CENA POŘADATELŮ
a) Divácká soutěž, kdo nejlépe odhadne počet platících návštěvníků.
b) Divácká soutěž, jež byla formulována otázkou „Po kolikáté se koná tato hudební akce?“ (správná odpověď zněla – po páté, tj. 0.-4. ročník).

Všichni ocenění interpreti si odnesli jako výhru výrobky z pálené hlíny (foto 1 , foto 2), jež pro tuto akci vyrobil DDM Napajedla, dále poukázky na boty od firmy Baťa a rovněž pětilitrový soudek piva Černá Hora, aby mohli svůj úspěch patřičně zapít.

 


r. 2006
28.1.2006 – …Ještě pár kapek – II. ročník


Zimní akce s názvem „…Ještě pár kapek“ (leden 2005) sice nezaznamenala očekávanou účast, přesto jsme se letos rozhodli na ni navázat. Koncert vítězů 2. ročníku Folkového žejdlíku opět proběhl, nyní však v prostorách kulturního domu v Oldřichovicích a vystoupili na něm: V.V. Kopretiny, Taurus, Karel Černý a jako host večera přerovská kapela Špunt. Od 22:00 proběhl vandrbál v podání našich přátel z osady Falešná karta. Krátká ukázka z Robyho cancáku:

Již v průběhu týdne jsme měli obavy o zdárný průběh příprav, neboť letošní zima nám nadělila nebývalé množství sněhu a dostat se autem do Oldřichovic působí mnohým řidičům značné potíže. No, jenomže profesionální piloti z Kamamáru a M.S.V.T. dopravili veškerý materiál do sálu a zvukař (Jirka Elger – jak jinak?) dorazil taktéž včas a v pořádku. Kapely i příznivci naší akce se pomalu sjíždějí a celkovou pohodu narušila jen drobná havárie. To kamarád Pete zapadl do rygolu na zledovatělé cestě se svým Favoritem. Díky jednomu borcovi se starou Nivou jsme jej vyprostili a vše je zase na pohodu. Vystoupení všech interpretů bylo prostě super a stejně kvalitní výkon podala Falešná karta při večerním bálu. Účast byla něco kolem devadesáti lidí, přičemž drtivá většina byla opět z řad vandráků a našich kamarádů. Já osobně jsem rád za Ušáka, Zuba, Sazínka, Exoda, Pírko, ale také Vráťu, který k nám dorazil až z Pelhřimova. Ostatně společně s ním, Mildou a Špicou jsme se prozpívali v závěrečném „sejšnu“ až do rána. Přesněji do 9:30. To jsme odložili „klofny“, dali kafe a loučíme se. Vráťa se svou partijou valí dom a my musíme uklízet. Co dodat? Prostě špica akce!

 


r. 2006
15.7.2006 – Folkový žejdlík – III. ročník


Folkový žejdlík – 3. ročník, jak byl přepsán z Robyho cancáku:

Tak! A je tu zase pátek. Ovšem ne jen tak lecjaký. O tomto víkendu bude opět zúročena naše píle, starosti, nervy a moře stráveného času obětovaného na vrub celoročních příprav dalšího ročníku našeho festivalu. A nutno říci, že ty letošní byly opravdu hektické. Málokdo si totiž dokáže představit (pokud sám podobnou akci nezajišťoval) množství útrap, ale nakonec i radostí při shánění sponzorů, mediálních partnerů a celkové zajištění akce vůbec.
Ale nepředbíhejme. Čili – v pátek jsme se postupně sjeli do Oldřichovic už kolem deváté ráno a ze všeho nejdřív rozbíjíme altány, uklízíme ohniště a prostor kolem něj. Následuje kompletace kuchyně – stoly, lednice, udírna, dřevo, nářadí atd… Mezitím přijeli dva chlapi z TOI-TOI a postavili hangár, jež bude využit jako zázemí pro muzikanty. Další náklaďák přivezl mobilní záchody a umývadlo. Největší pakárnou – ostatně jako každý rok – bylo vztyčení a vypnutí maskovací sítě nad hlediště a druhé, podobné, nad plac mezi pódiem a bufetem. Počasí zdá se býti příznivým a bouřka, která nás zastihla v polovici dne, rychle odezněla. Pofukuje chladivý vánek a den je blíže soumraku. Rovněž přibylo lidí – přátel, kamarádů i muzikantů, kteří se již sesedli kolem ohýnku, vytáhli nástroje a začalo podvečerní blues, které se protáhlo až do pozdních ranních hodin.

SOBOTA

O půl osmé jsme již všichni na nohou a po rozdělení úkolů se již rozcházíme za tím svým. Šiša opět jezdí, Kokr s Židem si vzali na starost druhý stánek s pivem, já a Kačenka moderujeme a prezentujeme kapely, Slepýš je tradičně u parkoviště, kluci z agentury střeží stan s nářadím a nástroji interpretů a dohlíží na pořádek v celém areálu. Další kamarádi provozují kuchyň a bufet, zkrátka každý toho má až nad hlavu. Už od samého rána svítí slunce a je nádherný letní den. Stejně jako včera však pofukuje chladný vítr, takže nebylo potřeba využít služeb přítomných hasičů z dobrovolného sboru Napajedla. Z tváří přítomných hostů festivalu, ale i celkového ruchu všude na okolo lze vycítit báječnou atmosféru a všeobecnou pohodu. A co je nejdůležitější, hlediště bylo po celý den plné spokojených posluchačů.
Program, jež byl daný a uspořádaný ještě před festivalem, doznal pouze drobných úprav. Duo NEHO nepřijelo, namísto něj však přibyla kapela STARÉ KŮŽE. Jedno prázdné místo zůstalo i po písničkáři Endym, kterého v sobotu ráno v Praze na nádraží přepadla banda hajzlů. Ztloukli ho a ukradli mu peněženku, doklady a mobil, takže musel zavolat policii a nakonec se vrátit domů. Pokud jde o jakési zhodnocení celkového dojmu z úrovně přednesu vlastní tvorby zúčastnivších se interpretů, myslím si, že není třeba toto jakkoliv dlouhosáhle rozebírat. Z písničkářů na mne zapůsobil nejlépe Jim z Brna, mezi duety výrazně vyčnívala sesterská dvojice QUAOAR z Prahy, no a kapely, ty byly fantastické! Např. HALUZA předvedla v několika skladbách originální pojetí swingu, rovněž vizovičtí BPT zaujali publikum mistrnými vokály… Ale tak bych mohl opravdu pokračovat do nekonečna. Pro pořádek tedy shrnu listinu vítězů :

PÍSNIČKÁŘI
1. Pavel Jim Macháček
2. Karel Černý
3. Dušan Berin Ouda

DUETA
1. Ziggy and Radůz
2. QUAOAR
3. The Principals

KAPELY
1. Nápoj zdarma
2. Reservé
3. BPT

K souhrnu toho, co se dělo na pódiu, zbývá ještě dodat, že jako host festivalu nám přijeli zahrát trojnásobní vítězové Folkového žejdlíku kapela TAURUS a pro posluchače jsme přichystali rovněž dvě překvapení. To první bylo v podobě formace RESERVÉ, v němž se sešli Věrka a Vanis z původního dueta V.V.Kopretiny s muzikanty z dřívější bluegrassové kapely ARREST, a to druhé spočívalo ve vystoupení našich přátel z FALEŠNÉ KARTY, kteří vyplnili půlhodinovou prodlevu při sčítání hlasů diváků. V samotném závěru, tedy někdy kolem desáté večer, si publikum hromadně vyžádalo mě osobně, takže jsem, ač znaven po náročném dni, ale přesto rád zahrál a zazpíval několik mých písniček především z posledních let. Po zbytek noci kolem ohně probíhal velice mohutný jam session za účasti kapel a přisedivších hostů i organizátorů, a to až do rozbřesku, kdy nastalo postupné loučení a nám pořadatelům bourání a úklid po velmi zdařilém víkendu.

Co dodat? Snad jen to, že za celý průběh tohoto festivalu patří mnohonásobné díky všem pořadatelům a interpretům, kteří zde odvedli obrovský kus práce, jakož i návštěvníkům, jejichž dobrá nálada se podepsala na celé atmosféře této akce.

 


r. 2005
29.1.2005 – …Ještě pár kapek – I. ročník


 

Ve snaze přiblížit festival ještě více širší veřejnosti a zároveň vyslat první vějičku před blížícím se druhým ročníkem uspořádalo naše sdružení dne 29.1.05 v klášterní kapli v Napajedlech koncert vítězů 1. ročníku Folkového žejdlíku pod názvem „…Ještě pár kapek“. Vystoupili na něm Ziggy Horvát, V.V. Kopretiny a Taurus. Jako host večera přijalo naše pozvání brněnské crazzyswingové sdružení Banjo Gang. Ti, kteří znají Švorcáka, moc dobře vědí, co je to za „magora“. Tento multiinstrumentalista dokázal společně se svými dvěma spoluhráči uchvátit nejen všechny přítomné včetně „našeho“ zvukaře Jirky, ale v následných letech také po několikráte publikum města Zlína.
Opět krátká ukázka z Robyho cancáku:
Ještě pár kapek z Folkového žejdlíku nám zůstalo. I rozhodli jsme se uskutečnit folkové odpoledne v klášterní kapli v Napajedlech. Všichni muzikanti byli skvělí, obzvláště pak naše milené „Kopretinky“ a taktéž kluci z Banjo Gangu. Navzdory nízké účasti se akce vydařila a zbytek noci jsme strávili pařbou v prostorách DDM. Mnozí z nás ani nešli spát. V odpoledních hodinách, po předání prostor paní ředitelce, jsme odvozili materiál a já společně s Kačenkou, Kokrem, Židem, Jimmem, Věrkou, Pájou Nevřelou, Vojtou a Šišou jsme se zhostili bojového úkolu – vypít 60 piv, co nám zbylo v sudu. Ten jsme i s výčepem přemístili k nám domů do chodby a kolem jedenácté večer byl úkol splněn. Tedy až na posledních šest piv, jež byly přečepovány do hrnce (na ráno). Hrnec dostal označení KPZ (kastrol poslední záchrany).

 


r. 2005
23.7.2005 – Folkový žejdlík- II. ročník


 

2. ročník festivalu Folkový žejdlík
Zápis z Robyho cancáku:
Stejně jako v loňském roce i nyní patřil pátek shonu, zmatku a všemožným přípravám od navážení materiálu a potravin po stavění stožáru či řezání dřeva na oheň. Byl to vskutku perný den, jež skončil až večer vztyčením české zástavy. To už jsme ovšem usedli k ohni – někdo s žejdlíkem piva, jiný s kytarou v ruce a užíváme si společně s kamarády, kteří během dne přijeli. Mimo jiné jsou to Endy se svým úžasným tátou, Číro, Cmunda, Bohdan, členové kapely Viejos… ani nevím, v kolik jsem šel spát.
Sobota: A je zas ráno. Stavíme altány, věšíme maskovačku nad hlediště… a přijíždějí první interpreti i návštěvníci festivalu. Začíná pařit slunko. Není sice takový hic jako loni, ale i tak… Jak už to bývá, každým rokem dojde k určitým změnám, s nimiž nikdo z nás nepočítal. Tak letos kupř. nepřijela kapela Haluza z Padochova, René Souček ani Pája Nevřela. Přijel však opět Dušan „Berin“ Ouda a Jim vystoupil v duetu. Taktéž nám přibylo další skvělé duo z Veselí nad Moravou s názvem Teze a také vynikající kapela Špunt z Přerova. O Viejos jsem se již zmínil.
Průběh sobotního hudebního klání nepokazil ani večerní deštík a spokojeni byli jak interpreti tak diváci a pořadatelé. Večer patřil opět jam sessionu. Já se uklidil od ohně k výčepu M.S.V.T., kde si zpíváme společně s Exodem a naším vyjímečným panem zvukařem Jirkou Elgerem až do rána.

Výsledky:
Jednotlivci: 1. Karel Černý (Otrokovice), 2. Endy Kubena (Dobřichovice), 3. Dušan „Berin“ Ouda (Ždánice), Jim (Brno)
Dueta: 1. V.V. Kopretiny (Ostrava), 2. Amulet (Napajedla), 3. Ziggy & Motýl (Zlín), Petr Hudec & Karel Kloupar (Uherské Hradiště), The Principals (Otrokovice)
Kapely: 1. Taurus (Zlín), 2. Špunt (Přerov), 3. Nápoj zdarma (Olomouc – Zlín), Starý kůže (Hulín), Cabriolet (Frýdek – Místek), Haluza (Padochov), Arrest (Bruntál)

Na přípravách letošního ročníku festivalu se velkou měrou podílela kamarádka Šiša, což vedlo na podzim k jejímu přijetí do sdružení.

Tento rok přinesl v zápětí po festivalu ještě další změnu, a sice že se ze sdružení rozhodl odejít Roby. Nicméně jsme se společně dohodli, že bude dále spolupracovat na přípravách dalšího ročníku.

 


r. 2004
17.7.2004 – Folkový žejdlík – I. ročník


 

S pomocí redaktora Zlínských novin – Kraťase a za přispění všech ostatních pořadatelů se nám podařilo přichystat pevnou půdu pro úspěšný start prvního ročníku „Folkového žejdlíku“, jehož termín byl přesunut na 17. července. Tady poprvé došlo k úpravě regulí festivalu ve smyslu vytvoření putovní ceny a dalších cen za druhá a třetí místa pro každou kategorii (oproti ročníku nultému, kdy si „žejdlík“ odvezli jen ti z muzikantů, kteří obsadili první příčky). Keramické ceny v podobě „žejdlíků“ a „noteček“ nám zhotovila vedoucí zájmových kroužků při DDM Napajedla Mirka Nováková, čímž jsme navázali spolupráci s touto organizací i do let příštích. V tomto roce naše sdružení též vyvinulo snahu přemístit akci na dostupnější místo do Napajedel. Nepodařilo se a festival byl naplánován opět do Oldřichovic, viz zápis z Robyho cancáku:
Hřiště v Oldřichovicích ožilo čilým ruchem již v pátek před polednem, kdy jsme začali navážet potraviny a všeliký potřebný materiál včetně dvou armádních stanů. Obavy z jejich vztyčení se nakonec ukázaly býti plané. Pustili jsme se do díla a za hodinu a půl nebylo co dělat. Ostatní přípravy (naložení masa, dřevo, pódium atd.) proběhly rovněž hladce a tak s nadcházejícím večerem již sedíme při kytarách u „žejdlíku“ společně s kapelou Pangejt, Čírou, Cmundou a mnoha dalšími kamarády. V sobotu ráno všichni pochopili, že bude urputné vedro stejně jako loni a náš nápad zavěsit nad hlediště rozměrnou maskovací síť sklidil v průběhu akce úspěch.
První interpret začal hrát podle plánu v 11:00 hodin. Další postupně přijížděli, takže vše probíhalo v klidu a pohodě. Původní program doznal pouze malých změn. K vystoupivším písničkářům přibyli ještě Ziggy Horváth a Jim, skupina Amulet se prezentovala jako duet a přerovští Rensi s hodonínskými Ukume se omluvili. Je nutno říci, že všichni interpreti odvedli skvělé výkony. Celým odpolednem prováděla Kačenka s Kraťasem a o vynikající zvuk se opět postaral Jirka Elger. Během dne pak k nám podvakráte zavítali napajedelští hasiči s osmi tisíci litry vody a pomocí rozprašovače poskytli návštěvníkům festivalu fantastickou sprchu, za což jim patří naše neskonalé díky! O zábavu těch nejmenších se postarala děvčata z malenovického jezdeckého oddílu. Kolem 20. hodiny odehrála poslední kapela a zatímco byly sčítány hlasy posluchačů, o vyplnění krátké pauzy se postaral kamarád Roby. Po vyhlášení výsledků a předání cen završil program svým recitálem Ziggy Horváth. Ve 22 hodin byla vyhlášena volná zábava. Byl zapálen oheň a společně s muzikanty se jamovalo do pozdních ranních hodin.

V závěru uvádíme přehled vystoupivších interpretů:
Jednotlivci:1. Ziggy Horváth (Zlín), 2. Dušan „Berin“ Ouda (Ždánice), 3. Karel Černý (Zlín), Mira Machalík (Uherský Ostroh), Laďa Sohr (Otrokovice), Jim (Svratka)
Dueta: 1. V.V. Kopretiny (Ostrava), 2. Amulet (Napajedla), 3. Endy Kubena & Martin Muller (Dobřichovice + Praha), Petr Hudec & Karel Kloupar (Uherské Hradiště + Zlechov)
Kapely: 1. Taurus (Zlín), 2. Arrest (Bruntál), 3. Host-Band (Hostišová), Nápoj zdarma (Olomouc), Pangejt (Třebíč), Kanálka (Zlín)

V tomto roce se řady členské základny rozrostly o dalšího člena sdružení – kamaráda Žida.

 


r. 2003
16.8.2003 – Oldřichovický žejdlík – 0. ročník


 

Všechno to začalo někdy v polovině února 2003 a jak jinak než u píva. To jsme seděli s Drobkem a Kiwim u Dollyho a hodnotili průběh country bálu, který právě proběhl v Oldřichovicích a který navzdory více než desetileté tradici zaznamenal naprosto nulovou účast místních. Drobka, coby rodáka a hlavního organizátora, se to velmi nemile dotklo a prohlásil, že na to kašle a s bály že jednou pro vždy končí.
Dnes už jen ztěží mohu vypovědět, který z nás toho pozdního odpoledne nadhodil onu poněkud ambiciózní myšlenku. Myšlenku, jíž jsme se (pokud si dobře vzpomínám) začali zaobírat už o dva roky dříve – samo sebou, že u píva. Tedy jestli by nebylo od věci pořádně se do toho obout a uspořádat festival. Drobek snil o tom, že si pozve Hop-Tropáky, já zas chtěl akci, která by úzce navazovala na tvorbu bratří Ryvolů a Hoboes.
Tentokráte však naše velmi živá debata nabrala ty správné „točky“ a o několik hodin a pív později (to už jsme seděli v Triu) vyústila v radikální rozhodnutí: v létě bude festival a hotovo!
Tak se i stalo. Ano, nebylo lehké přesvědčit ostatní kamarády, že se nám podaří zajistit dostatek interpretů, odpovídající zázemí a propagaci. Je rovněž pravdou, že někteří se s naší novou vizí nedokázali ztotožnit a odmítli se na právě se rodící akci podílet. Ale přišli také další a nabídli pomoc. Společnými silami a se čtrnácti stovkama z otrokovické kasičky se nám podařilo dne 16.8.2003 uskutečnit 0. ročník „Oldřichovického žejdlíku“. Vše dopadlo nad očekávání dobře, pominu-li (ne)účast místních, pro něž, jak jsme si opětovně potvrdili, nemá smysl pořádat jakoukoliv kulturní akci. O to víc nás potěšili naši kamarádi z řad trampů, kteří přijeli z blízka i daleka a vlastně to byli právě oni, kdo společně s muzikanty a pořadateli dali vzniknout tradici víkendu prozpívaného prakticky non-stop od pátku až do pozdního nedělního dopoledne.
Co se živé produkce týče, krom muzikantů si skvělou práci odvedl kamarád Kefy, jež se zhostil role moderátora, a se zvukařem Jirkou Elgerem byli všichni nadmíru spokojeni. Dík patří také Radimu Olšákovi a Kuřeti za kontakty na muzikanty.

Pro pořádek uvádíme souhrn vystoupivších interpretů :
Jednotlivci: Karel Černý (Zlín), Mira Machalík (Uherský Ostroh), Dušan „Berin“ Ouda (Ždánice)
Dueta: Yanez a Dita (Napajedla + Počenice), Šmudla a Tina (Zlín), Kanálka (Zlín), Petr Hudec a Karel Kloupar (Uherské Hradiště + Zlechov), V.V. Kopretiny (Ostrava)
Kapely: Taurus (Zlín), Tři muži ve člunu (Zlín), Falešná karta (Nové Město n. Moravě), Arrest (Bruntál)
Hosté: Lečo (Brno), Jim (Svratka), Laďa Sohr (Otrokovice), Roby (Přerov), Šíma (Zlín)

Vítězové: Dušan „Berin“ Ouda, V.V. Kopretiny, Taurus

Prakticky ihned po proběhnutí nultého ročníku a po důkladném rozboru všech kladů i záporů jsme se shodli na jedné věci. A sice že má-li se náš festival v budoucnu státi akcí úspěšnou a vyhledávanou širším publikem nejen z řad příznivců FTCB muziky, měli bychom se snažit získat na svou stranu nějaká média, sponzory a kohokoliv, kdo je ochotný nějak pomoci. Ať už však budeme jednat s kýmkoliv, musíme také zapracovat sami na sobě a pokusit se začít vystupovat na mnohem profesionálnější úrovni nežli tomu bylo doposud. Za tímto účelem jsme dali vzniknout občanskému sdružení (V.S. KAMAMÁR), jehož zakládajícími členy byli Drobek, Kiwi, Kefy, Kačenka a Roby. Následovaly další kroky, jako např. rozjetí internetových stránek, vytvoření loga, změna názvu festivalu a celkové zkvalitnění propagačních materiálů, což stálo mnoho dní práce Robyho a Pistolníka.
Koncem roku ještě sdružení vyloučilo ze svého středu Kefyho.