VIII. ročník festivalu OtrokoviC-majfest za námi! Podívejte se na fotky a shrnutí akce.

11.6.2011 – OtrokoviC-majfest – VIII. ročník

Ahoj lidičky!

Teprve včil jsem se dostal k sesmolení těchto několika řádků, v nichž se pokusím shrnout průběh letošního 8. ročníku festivalu.

Rád bych hned v úvodu zmínil, že letošním přípravám věnovalo sdružení opět maximální péči a to v sestavě Žid, Kokr a Janda, který ochotně zastoupil naši studující Šišenku, neboť ta už je, chudera, z toho nekonečného učení poslední dobou dočista našišato. Osobně bych rád pochválil Žida za plakáty. Ty se mu letos fakt móc povedly!

Ale pojďme dál. V pátek – ostatně jako každý rok jsme se sešli na place kolem desáté dopoledne a zatímco jedni si chystali výčep, další kamarádi společně se mnou krášlili pódium, stavěli ohniště a vůbec se věnovali všem ostatním náležitostem a tak když krátce po čtrnácté dorazili páni zvukaři, bylo téměř vše hotovo.

Ano, zvukaři. Letošní akci jsme se totiž rozhodli pojednat poněkud netradičně. V posledních dvou letech jsme s Kokřenkou strávili moře času při tvorbě mého zpěvníku, který se nám konečně podařilo dokončit. Pročež jsme se rozhodli uspořádat v rámci tohoto, osmého ročníku, speciální páteční koncert, jehož součástí byl samozřejmě křest zmíněného dílka.

Jen aby bylo jasno – zpěvník samotný obsahuje všech jedenaosmdesát mnou napsaných písní ( od r. 1994 po současnost ), včetně další prózy a poezie. Je doplněn spoustou fotografií a ilustrací, které proň namaloval kamarád Albín. Vše je v elektronické podobě a samozřejmě nechybí kompletní diskografie – tedy všechny nahrávky, i takové jež jsem natáčel v průběhu posledních pěti let a nebyly dosud zveřejněny.

Vraťme se nyní zpět k pátku. Jak bylo řečeno, Bohdan s Jiřím, jakmile dorazili, jali se stavět scénu, takže někdy kolem sedmé večer zazněly z pódia první tóny v podání mého milého hosta Josefa Pinkase, jemuž nikdo neřekne jinak než Horník. Pepa strávil dvacet let v OKD a své postřehy nejen ze šachty, ale i z prostředí a života v tomto specifickém regionu Slezského výběžku zúročil ve svých osobitých skladbách.

Druhé hudební pohlazení čekalo na všechny přítomné v podobě dnes již historické sestavy kapely Taurus ve složení Bohdan, Peters, Kuba a nepřekonatelná Janina. Naši přátelé se sešli v tomto složení zvlášť právě pro tuto dnešní příležitost a v jejich repertoáru kromě pár mých písniček samozřejmě nechyběly ani pecky jako Kozáček, Kocour, Koncem léta, Šmolka, Starý pán a řada dalších, a tak mnozí z nás se na chvíli přenesli kamsi do těch krásných časů, kdy i náš festival byl sotva v plenkách. Za zmínku stojí, že Taurus byla jedinou kapelou v historii festivalu, které se podařilo obhájit prvenství třikrát po sobě.

A to už se začalo šírat, když jsem byl na pódium povolán já a přiznám se, že byť zprvu poněkud nervózní, přeci jsem své krátké vystoupení zvládnul a krom kamarádů, kteří moji tvorbu znají snad potěšil i ostatní přišedší posluchače písní i slovem.

V závěru bloku jsem si k sobě přizval kamarády Kokra a Albína, bychom pak představili lidem naše společné dílko a pokřtili jej, jak jinak než slivovicí.

A nebyl bych to já, kdyby v tento den chyběl zde host ze všech nejpovolanější a mému muzikóznímu srdci nejbližší ( samozřejmě až po Hoboes-chích! ) – Falešná karta z Nového Města na Moravě. V dnes již výtečně sehrané sestavě Milda, Vlasťák, Vráťa a Čára předvedli kluci excelentní výkon sestávající z průřezu repertoárem kapely od doby jejího vzniku v roce 1995 po současnost a kromě mých tradičních písní, které má kapela pod palcem již řadu let, představila publiku také teprve loni nacvičenou skladbičku s názvem Kam jdou.

Mezi tím na tmavé obloze měsíc rozprostřel krkatou deku a záhy všichni muzikanti společně s Falešňáky usedli ke stolu a započalo nejhezčí blues dnešní noci. Kromě sedmi či osmi kytar nechybělo samozřejmě Špicino banjo, Vráťův kontrabas ni lahodné skřipky Dobré Vody, no a do spacáku jsme odcházeli ranní rosou kolem šesté, bychom naspali alespoň těch pár hodin, než – li nám všem začne ten sobotní hudební maraton.

Byť mnozí z nás věnovali spánku skutečně necelé tři hodiny, tak v devět byli všichni pořadatelé na nohou. Jako obvykle v krátkosti jsme si rozdělili jednotlivé úkoly a pak už se každý rozešel za tím svým. V jedenáct hodin už bylo sluníčko na obloze pěkně vysoko a po krátkém úvodním slovu z úst Kačenky a Ziggyho rozezvučela areál první kapela a po ní další a další.

Mohu říci, že navzdory absenci duet a písničkářů, tedy s výjimkou Hráče, byl letošní výběr muzikantů velmi pestrý a bez jakékoliv nadsázky jednoznačně nejlepší ze všech předchozích ročníků. Nemělo by příliš smysl zde rozebírat výkony jednotlivých soutěžících. Sám za sebe mohu říci, že za celý den jsem nezaslechl špatnou kapelu. Velkým překvapením pro všechny byla dozajista Rousínovská formace s názvem Bazar jam band, kterou založil někdejší basák Falešné karty Jim. Bluesrock v jejich podání stal se tak vítaným zpestřením jinak veskrze folkového odpoledne.

Prvním hostem stala se dnes opětovně plzeňská bluegrassová legenda Cop, jejíž předešlé vystoupení na sedmém ročníku festivalu překazila náhlá větrná smršť. A že to teda byl nářez!

Den se pozvolna přehoupnul do druhé půlky, v které zazářilo posledních pět soutěžících, mezi nimiž vyčnívali především Dobříští Naopak a dvojce s názvem Kofein z Bratislavy. Ti mě fakt dostali!

Závěrečná půlhodinka patřila trampským bardům ze Zlína, skupině BPT, jejichž originálnímu přednesu neublížily ani jinak posazené vokály, ani změna zpěvačky a basáka.

Jelikož jsme se s letošním programem dostali do cca hodinového skluzu, tak sčítání hlasovacích lístků probíhalo již za tmy avšak o nic méně zodpovědně, než – li kdy jindy. Tedy opět za asistence dvou náhodně vybraných diváků z publika a ve skvělé atmosféře, o kterou se postaral Ziggy svým energickým vystoupením.

Po vyhlášení výsledků a předání cen nadešel čas představit závěrečného hosta, brutální mazec z Ostravy, kapelu Acoustic Irish, která doslova a do písmene zvedla všechny přítomné ze sedaček a svými podmanivými melodiemi postavenými převážně na základech irského folklóru dokázala roztančit celý areál!

Mezi tím již vzadu za udírnou vzplála připravená hranice u níž se pozvolna začali scházet muzikanti, aby pak s každým kdo měl chuť si zazpívat či se jen ohřát, dali vzniknout jednomu velkému letokruhu spokojených bláznů, kteří si společně dokázali notovat opět až do rozbřesku.

Co víc říci?! Letošní akce proběhla bez problémů a k maximální spokojenosti každého, kdo se jí zúčastnil. Potvrzují to nejen spontánní reakce muzikantů, z nichž mnozí u nás byli prvně a velmi mile je překvapila naše všestranná péče o jejich pohodlí, atmosféra a samozřejmě dokonalé nazvučení.

A nakonec usměvavé tváře diváků hovořili za vše.

Po celou dobu živé produkce probíhala poblíž pódia malá vernisáž perokreseb kamaráda, trampa a hradaře Milana Zikmunda, který se zabývá historií a poznáváním středověkých hradů již více než pětatřicet let, během nichž jich prošel více jak tisíc. Výsledkem jeho toulek po hradech je množství skic, perokreseb, náčrtů a drobné grafiky.

V neposlední řadě se v areálu festivalu nacházel stánek chráněné dílny Horizont z Kroměříže, kteří přišli nabídnou své výrobky, o něž je každoročně z Vaší strany velký zájem.

V závěru tedy klobouk dolů Jirko a Bohdane, a Vám naši drazí pořadatelé taktéž velikánský UMÍÍÍ!

Tak snad zase za rok, ne?
Roby

Výsledky VIII. ročníku festivalu OTROKOVIC-majFEST:

* Hlavní cena – hlasování diváků:

1) NAOPAK (Dobříš)
2) KOFEIN (Bratislava)
3) BPT (Zlín)

* Cena pořadatelů:

1) NAOPAK (Dobříš)
2) BPT (Zlín)
3) KOFEIN (Bratislava)

* Cena zvukařů:

NAOPAK (Dobříš)

* Zvláštní cena pořadatelů:

Ostravské sekci za mnoholetou přízeň

Další soutěžící VIII. ročníku festivalu:

Restaurant na konci vesmíru (Rájec-Jestřebí)
Bazar jam band (Rousínov)
Nápoj zdarma (Zlín)
Dominika (Ostrava)
Neboco (Hulín)
Bastafidli (Medlovice u UH)
Neomluvená absence (Olomouc)
Noaco (Litovel)
Orbus (Bratislava)

Hosté VIII. ročníku festivalu:

Cop (Plzeň)
Acoustic Irish (Ostrava)
Zbyněk Ziggy Horváth (Zlín)
K. a P.P.R. (Zlín)
Hráč de el Pado (Padochov)

« 1 z 8 »

Mohlo by se vám líbit...