Krátké shrnutí akce …Ještě pár tónů ze 14.2.2009 + fotogalerie

Pokud si dobře vzpomínám, tak už někdy během příprav loňského festivalu jsme se ve sdružení usnesli, že se pokusíme oprášit tradici zimních koncertů, které proběhly v letech 2005 v klášterní kapli v Napajedlech a 2006 v prostorách oldřichovického kulturáku.
Po dohodě s Otrokovickou Besedou a po sečtení všech pro a proti nám vyšlo, že do toho teda půjdem. Všem nám bylo hned od začátku jasné, že ačkoli za námi stojí skvělý pořadatelský tým a vlastních zkušeností máme též přehršel, tak přeci skáčeme rovnýma nohama do neznámých vod.

Prvně, akci budeme pořádat v pro nás zcela nových prostorách, za odlišných podmínek a s rozpočtem výrazně vyšším, než-li tomu bylo u oněch dvou předchozích koncertů. A také je nám už dobře známo, že Otrokovicko samo o sobě, s přihlédnutím k počtu obyvatel, nedokáže zaplnit akce zaměřené na oblast tzv. „okrajových žánrů“, jimiž jsou folk, country, bluegrass a trampská muzika.
Povědomí jsme o téhle akci, krom běžných upoutávek v místních médiích, již tradičně šířili především prostřednictvím osobních zvadel či e-mailů mezi své známé a přátele z vandrů. A dnes mohu říct, že naše úsilí nepřišlo v niveč. Kamarádi trempové opět nezklamali a tak celkový počet zúčastněných se v sobotu vyšplhal k číslu dvěsta.
Ovšem nejenom z hlediska návštěvnosti se akce vyvedla nad očekávání dobře. Co se interpretů týče, každý předvedl skvělý výkon.

V kapele Podjezd, která hudební odpoledne zahájila, excelovala nejen její fantastická zpěvačka, ale také každý z muzikantů svojí čistou a brilantní hrou na ten či který nástroj.

I.C.Q. potvrdili, že rok od roku zrají jak víno a v sestavě rozšířené o zpěvačku Terezu „Očko“ Urbánkovou se mimo jiné blýskli mistrnými vokály.

Středověký „hrad-rock“ v podání brněnských Quanti Minoris pak zvedl ze sedaček celý sál a já skládám velikou poklonu Zdeňkovi Němečkovi za statečnost a odhodlání, s jakým se vypořádal se svojí zdravotní indispozicí. Jen pár zasvěcených totiž ví, že Zdeňovi se na podzim přihodila zvláštní „nehoda“, která jej připravila o sluch. Tedy – na jedno ucho neslyší takřka vůbec a druhé není o moc lepší.
Dnešní vystoupení se stalo jeho vůbec první ostrou zkouškou se speciálním naslouchátkem a o tom, jak dopadla, svědčí veliký aplaus, který kapela sklidila.
Pokud jde o Špunty, tak tady mohu říci, že přes jejich velice zdařilý přednes si nejsem až tak docela jist, zda-li změna žánru kapele prospěla. Útěky od trampské písničky k folku nejsou sice u podobných těles ničím ojedinělým, leč osobně zastávám názor, že na současné hudební scéně je v posledních letech až nezdravě přefolkováno. Ale nic ve zlém Miloši! Vše ukáže až čas.

Závěr akce patřil našim na výsost milým hostům- Pavlínce Jíšové, její dceři Adélce Lounkové, Jakubu Rackovi (kytara) a basistovi Pavlu Peroutkovi.
Tahle skvělá parta lidiček dokázala rozplesat srdéčko každého z přítomných, a to nejen na pódiu, ale také v následném sessionu, který se protáhl až k osmé hodině ranní.

Nu, co více říci, byl to vskutku náročný, avšak nadevše zdařilý víkend a mně nezbývá než poděkovat všem pořadatelům a každému, kdo se na jeho přípravách či průběhu samotném jakkoliv podepsal.

… A neboť mám dost času i místa na psaní a před sebou rozpitého lahváča, tak ještě jedna perlička ze zákulisí. Když Šiša přivezla „Jíšku“ a její přátele na hotel, recepční při předávání klíčů jim s kajícným výrazem provinilce povídá, že se moc omlouvá, ale že na pokojích bohužel nejsou sprchy. „Nu což“, posteskla si v duchu Pavlína. „Snad na chodbě budou aspoň společné“.
Jaký však to byl šok, když v každém z pokojů na ně z koupelny zírala veliká vířivá vana!
„No, jsem zvyklá na různý věci, zažila jsem ledasco, ale výřivku na pokoji, tak to jsem ještě neměla!“ okomentovala tuto příhodu naše rozzářená folková můza…

Roby

« z 5 »

Mohlo by se vám líbit...